Zrcadla by měla z domu zmizet. Pokaždé, když kolem nich přejde, je znechucený. Vidí svůj odulý ret, olivovou pleť, kudrnaté vlasy. Vždycky bude jiný než ostatní. Popasuje se s tím po svém.
Za tohle může jeho praděda z matčiny strany. Co na tom, že byl Abraham Hannibal (asi 1696–1781) oblíbenec cara Petra Velikého (1672–1725), který mladého otroka dostal darem. Patrně pocházel z habešské vladařské rodiny, v Rusku se vyšvihl, stal se šlechticem a udělal vojenskou kariéru. Ovšem jeho geny působily Alexandru Puškinovi (1799–1837) trable už od mala. „Vypadáš jako opice,“ vysmívali se mu vrstevníci, a tak se radši držel doma a „plenil“ otcovu knihovnu. V deseti už četl francouzské klasiky v originále. Ostatně doma se mluvilo francouzsky, jak se na ruskou šlechtu sluší. Rusky si mohl popovídat hlavně se svou chůvou, která mu nabídla ochranitelskou náruč, když se k němu jeho matka neměla.…