Všudypřítomný pach síry, nesnesitelný štiplavý kouř a nekonečné plameny olizující duše mučených hříšníků odsouzených k věčnému zatracení. Vypadá peklo právě takto? Náboženské texty a vize těch, kteří prožili klinickou smrt a do pekla prý nahlédli, nabízejí rozličná svědectví.
Peklo je obvykle vnímáno jako temná podzemní říše, v níž hoří věčné plameny a v nich se na věky věků smaží duše těch, kteří za svého času na zemi páchali zlo. Z temných koutů vylézají démoni a na vše ze svého trůnu dohlíží sám ďábel, odvěký vládce pekla. O tom, zda peklo existuje, či nikoliv, se můžeme jen dohadovat, ale na odpověď si každý musí počkat sám do vlastní smrti. Existují ovšem lidé, kteří vlastní smrt přežili a po probuzení vyprávějí, co se s jejich vědomím v době klinické smrti dělo. Není to zdaleka jen oslnivé světlo, nebeská hudba a setkání s mrtvými příbuznými, jak jsou obvykle posmrtné zážitky…