Lucemburské velkovévodství je od našich západních hranic vzdáleno něco přes 400 kilometrů. Svou rozlohou nepřesáhne Středočeský kraj, přesto tento malý stát výrazně zasáhl do dějin českých zemí…  

 „Vítej nám, královské dítě z Čech. Posavad jsi byla sirotkem, nyní jsi mou dcerou, já tvým otcem; tuhle jest jediný můj syn, tvůj budoucí manžel. Zapomeň nyní na všecka příkoří, jež jsi utrpěla doma, i vesel se s námi.“ Tak vítá Jindřich VII. Lucemburský (1275/1276–1313) na svém dvoře vzácného hosta – svou budoucí snachu Elišku Přemyslovnu (1292–1330). Přesto jak Eliška, tak Jindřich jen těžko skrývají své rozpaky. Česká princezna nejistě okukuje pro ni neznámé prostředí, zatímco Jindřich není příliš nadšen, že jeho teprve 14letého syna Jana (1296–1346) čeká svatba s o čtyři roky starší nevěstou. Ženich zatím bifluje češtinu a je z toho jazyka plného výjimek a divných slov upřímně nešťastný.