„Princ Alfonso měl nehodu,“ zvěstuje jí sloužící. Isabela vsedne na mulu a uhání k místu neštěstí. Její milovaný manžel tam leží bez známek života. Rodinné štěstí, které zažívala pár měsíců, vystřídala tragédie.
„Proč jen jsem ho přemlouval, aby si šel se mnou zaplavat,“ hořekuje portugalský král Jan II. (1455–1495). Je horký červenec 1491 a královská rodina ho tráví na středozápadě Portugalska v Santarému u řeky Tejo. Mladý princ Alfonso (1475–1491) napřed odmítl otcovu výzvu, pak si to však rozmyslel a popohnal koně, aby byl co nejdřív u něj a u vody. Zvíře však upadlo, navíc tak nešťastně, že se při tom princ smrtelně zranil. Když k němu dorazí jeho matka i choť, najdou ho už bez známek života. Zdrcení rodiče jediného syna pochovají v královském mauzoleu v klášteře Batalha na sever od Lisabonu. Zničená vdova Isabela (1470–1498), nejstarší dcera katolických králů, se vrací domů, do…