Maminka mi zemřela v době, kdy jsem byla malá, a tak mě vychovával tatínek sám. Občas nám přijela pomoci teta, ale nebylo to z lásky, ale z vypočítavosti.
Maminka zemřela ve třiceti letech. Mně bylo akorát deset let, když jsme zůstali s tátou sami. Tatínek to velmi těžce nesl. Byl o dvacet let starší než máma, a tak ho nikdy ani nenapadlo, že by snad ona mohla odejít dřív než on.
Nebyl na to zkrátka vůbec připravený. Snad jediné štěstí bylo, že rok před máminou smrtí jsme se přestěhovali z centra města do malého baráčku na okraji města. Tady měl táta plné ruce práce a svoji milovanou zahrádku. Při práci kolem domu a starostech se mnou mu alespoň nezbývalo tolik času topit se ve smutku…