Odedávna nepřátelé, teď, 31. ledna 1948, ale kráčejí vedle sebe ztichlým Novým Dillím až k posvátné řece Jamuna. Muslim a hinduista. Násilný konec „Velkého ducha“ je alespoň na chvíli donutil ke smíru. Zítra už bude nejspíše všechno jinak…

Projevy rasové nenávisti vnímá Ind Móhandás Karamčand Gándhí (1869–1948) velice ostře už v době, kdy pracuje jako právník u muslimského obchodníka Dady Abdullaha v jihoafrické Pretorii. Každý den vidí, jak jsou indičtí přistěhovalci omezováni a chce proto bojovat za práva utiskovaných lidí. Odmítá ale užívat násilí. Věří, že všechno půjde mírovou cestou: „Naučil jsem se objevovat lepší stránku lidské povahy a získat si srdce lidí.“ Nenávist chce porazit láskou. Jeho heslem je ahinsá, nenásilí a otevřená mysl vyznává jasný cíl: Indii jako nezávislou zemi. Působí duchovně na veřejnosti a dostává proto přezdívku „Mahátmá“, tedy „Velký duch“.

Dlouhá