Svatá říše římská, léta Páně 1310. „Zatracená věc s těmi Čechy,“ mne si římský panovník vous a mumlá si spíše pro sebe před viditelně nejistým poselstvím českých pánů. „Což o to, kutnohorské stříbro by se mi na cestu do Říma hodilo, ale poslat tam Jana? Raději bych tam viděl bratra Walrama, to je protřelý politik. Zapeklitá věc…“
Jan Lucemburský (1296–1346) vyrůstá na dvoře francouzského krále jako pravý rytíř a gentleman. To ještě netuší, že bude českým králem. Římským králem je jeho otec Jindřich VII., lucemburský pán, který se vypracuje tak vysoko i díky vazbám na francouzského krále. Za Jindřichem VII. přichází v roce 1310 deputace českých pánů, aby jim poslal nového krále, nejlépe prince Jana, i když Jindřich by jim raději doporučil staršího bratra. V Čechách není dobře. Po smrti krále Václava III. si moc uzurpuje Jindřich Korutanský a situaci nevyřeší ani zvolení vzdorokrále…