Neuplynul den, kdy by se k nám někdo z našich blízkých nepřišel najíst. Oběd, večeře či alespoň svačina byla pro ně samozřejmost.
Zprvu mě to těšilo, že každému u nás tak chutná. Za pochvalu bych jim snesla modré z nebe. Jenže, všechno má svoje meze. Hladová vnoučata mi už nepřipadala tak roztomilá a snacha, preferující veganskou stravu, už vůbec ne.