„Špatné časy skončily,“ nechá se generál Montgomery slyšet krátce poté, co je mu svěřeno velení britské 8. armády. „Budeme stát a bojovat zde. Už nebudeme ustupovat! Rommelovi rozhodně ne!“ Pak nařídí, aby byly všechny plány a instrukce, týkající se dalších ústupů, spáleny, a to hned.
Už na podzim 1942 Bernard Montgomery (1887–1976) předvede, že to nebylo jen plané vychloubání. A když 4. listopadu skončí bitva u egyptského El Alameinu, v táboře protihitlerovské koalice se konečně zablýskne na lepší časy. Němci jsou totiž v nelítostných dunách severní Afriky nejen zastaveni, ale vůbec poprvé zahnáni na ústup. Plány „pouštní lišky“ Rommela (1891–1944) zpřetrhá právě britský generál. Skromný muž, který se vůbec nezlobí, že mu všichni říkají Monty a že ho tak někteří spojenečtí velitelé, třeba samotný Dwight D. Eisenhower (1890–1969), oslovují i v oficiální korespondenci.