Když mi zemřel manžel, bylo mi už dávno přes padesát a nemyslela jsem si, že najdu ještě toho pravého muže pro život. Naštěstí jsem se zmýlila.
Odmalička jsem hodně společná a extrovertní. Jak říkávala moje babička: „Tebe je Maruško všude plno!“ A měla pravdu. Vždycky jsem měla kolem sebe ráda lidi, spoustu lidí. Samota mi vadila.