Už jako dítě chodí rád na mši. Když na to přijde, z kostek si staví kaple a kostely. „Církevní dráha bude pro něj to pravé,“ maluje si císař Ferdinand III. při pohledu na svého mladšího syna Leopolda. Se štědrými prebendami, které církev nabízí, má jistotu, že jeho potomek strádat nebude. S tím, že by jednou usedl na panovnický trůn se nepočítá…
Ve svém starším synovi se Ferdinand III. (1608–1657) přímo vidí. Ferdinanda IV. (1633–1654) rozmazluje, jak může. Nezanedbává však ani jeho přípravu na budoucí panování. Zatímco mladší Leopold (1640–1705) se drží matčiných sukní a je zahrnován její láskou, bratr se tuží na poli politiky a diplomacie. Když je Ferdinandovi IV. 13 let, nechává ho otec korunovat českým králem, o rok později pak tím uherským. A v roce 1653 završí své úsilí, když pro syna získá i korunu římského krále. Pro korunovační ceremoniál přitom nechává zhotovit nový klenot…