Ema se narodila v den, kdy děda zemřel. Jednoho večera se však stalo něco, co mě přimělo věřit, že jeho duše na nás pořád dohlíží.
I když už byl děda Lumír nemohoucí, snažil se ze všech sil, aby viděl všechny své pravnučky. Bohužel stihl zažít jenom starší Dášu. Ona jej milovala a jeho smrt pro ni byla jen těžko pochopitelná. Nevím jak vy, ale já svým dětem tvrdím, že když někdo umře, odchází do nebíčka, odkud na nás dohlíží. Dáša tomu kupodivu věřila a já tak nemusela vysvětlovat okolnosti kolem smrti.