Poslední stadium syfilidy. Žádná pěkná podívaná. Edmond Goncourt však svého bratra neopustí. Vždyť se v životě odloučili snad na jediný den. S bolestí sleduje utrpení nemocného a s analytickou dokonalostí ho zaznamenává do jejich literárního Deníku.
Velcí muži nebývají vždycky svatoušci. Ani tak velkolepé gesto, jako je odkázání části svého majetku na bohulibou věc, není důkazem toho, že celý život dělali příkladné skutky. Snad si tím chtějí zajistit nehynoucí slávu, jako třeba bratři Goncourtové, kteří se ve své době literárně neprosadili tak, jak by si přáli. Nebo si vykupují své špatné svědomí, což by se dalo pochopit třeba u otce dynamitu Alfreda Nobela. A možná si přejí, podobně jako Joseph Pulitzer, aby se jejich profesi – v jeho případě žurnalistice – dostalo náležitého respektu a ocenění ve společnosti.