„Nevím, co mám dělat,“ stěžuje si deníku mladičká Alma. „V mém nitru zuří hrozný boj. Jsem jen pouhá hospodyně, nic víc!“ zoufá si. Její manžel, ředitel vídeňské Dvorní opery Gustav Mahler, by jí přitom snesl modré z nebe. Když se dozví, že má jeho zbožňovaná žena tajný poměr, zhroutí se.
Ctitelů má půvabná Alma (1879–1964) nepočítaně. Není divu, její krása je doslova pověstná. „Vysoká, štíhlá, oslnivě krásná. Nejkrásnější dívka Vídně,“ prohlásí o ní jednou šéfdirigent Vídeňské opery Bruno Walter (1876–1962). Není sice typickou kráskou, ale oplývá šarmem a inteligencí. Kromě toho má slabost pro umění a pro umělce vůbec. Dokonce si na svých vztazích s kumštýři vybuduje cosi jako svéráznou kariéru: třikrát se za některého z nich provdá. Nejprve za Gustava Mahlera (1860–1911), poté za architekta Waltera Gropiuse (1883–1969) a nakonec za pražského básníka Franze Werfela (1890–1945). Mezitím…