V dětství přežil neštovice i spálu. Nebyl den, aby se u něj neobjevil lékař. Pouštění žilou, klystýry, pročišťovací kúry i delikátní operace. To všechno Ludvík XIV. (1638–1715) úspěšně zvládne a dokonce se dožije požehnaného věku 75 let. Má totiž dobrý kořínek. O králových věčných zdravotních potížích vedli jeho osobní lékaři pečlivé záznamy. Z nich vyplývá, jak moc první tělo v říši reagovalo na dobyvatelské úspěchy na polích válečných i milostných nebo na turbulence na politické scéně.
Lstivý jako had
Doktor Antoine Vallot (1594–1671) je v koncích. Přece nemůže zapsat do lékařského deníku, že král má kapavku. Ten 17letý mladík, který před parlamentem sebevědomě prohlašuje „Stát jsem já“, se zkrátka někde nakazil. A to se nesmí dostat ven. Všude se o mladém Ludvíkovi mluví jako o výlupku všech ctností, který dosud nepoznal ženu, a teď takováhle rána. Do deníku lékař nakonec diplomaticky…