Úkolem soudců při projednávání kriminálních kauz zpravidla bývá rozhodnout o vině či nevině obžalovaných. V některých případech však věci dostávají nečekaný spád, pročež muži a ženy v taláru musejí také rozhodnout, zda soud oficiálně připouští existenci duchů a démonů.
Na lavici obžalovaných usedá mladý muž v dobře padnoucím obleku. Jen málokoho by při pohledu na něj napadlo, že se před pár měsíci dopustil jednoho z nejtěžších zločinů. V záchvatu zuřivosti ubodal jiného muže a vrčel při tom jako zvíře. Muž nepopírá, že čin skutečně spáchal, před soud ovšem předstupuje s neobvyklou obhajobou. V době vraždy byl prý posedlý démony, kteří ovládali jeho tělo a mysl! Mohou taková tvrzení u soudu uspět? Na začátku 80. let ostře sledovaný soud rozhoduje o tom, zda je démonická posedlost možná a do jaké míry může případně nést zodpovědnost za chování člověka. Není to přitom první ani poslední…