Dav lidí na římském náměstí Campo de‘ Fiori přihlíží, jak tu 17. února 1600 astronoma Giordana Bruna svléknou donaha, pověsí hlavou dolů a pak upálí zaživa. Jeden svědek dokonce tvrdí, že mu jeho kati do úst zatloukli hřebík, aby nemohl vykřikovat kacířské názory o heliocentrismu a nekonečném vesmíru.
Planeta Země nehybně trčí v samotném středu vesmíru a všechny planety, Měsíc, Slunce a dokonce i hvězdy neúnavně obíhají kolem ní. Takový je na konci 15. století obraz vesmíru. Skutečnost, že zmíněné nebeské objekty denně putují po nebi od jednoho obzoru k druhému tento názor jen potvrzuje. A razí ho i církev, která si do toho nenechá nikým kecat. Ve svém arzenálu přesvědčovacích metod má i mučení nebo upalování na hranici. Nešťastný italský astronom Giordano Bruno (1548–1600) se o tom přesvědčí na vlastní kůži. On a další astronomové, kteří obrátili zrak k hvězdnému nebi a probděli…