Může se zdát, že chátrající americké basy, ze kterých padají kusy omítky, jsou již zcela opuštěné. V jejich prostorách se však údajně stále cosi zdržuje. Má jít o duše odsouzených, kteří zde zemřeli, přičemž tu po celou dobu svého uvěznění trpěli a byli mučeni. Trestanci zde údajně nemohou dojít klidu ani po smrti a stále se potulují temnými místy, kam ani proužek světla nedohlédne.
Po široké vězeňské chodbě, kterou osvětluje blikající zářivka, se linou zvuky kroků. Blíží se podmračení bachaři, kteří mezi sebou drží jednoho z vězňů. Je v bezvědomí. Jak ho táhnou, jeho bosé, bezvládné nohy dřou o podlahu a zůstává za nimi krvavá cesta. Když bachaři dojdou na konec chodby, otevřou jednu z cel a trestance do ní hodí. „Váš nový privátní pokoj, pane,“ vybouchnou smíchem a zaklapnou dveře. O několik hodin později se z cely začne ozývat zběsilé bušení a šílený řev: „Nech mě, ty zrůdo! Běž ode…