V roce 2004 se australský premiér John Howard dostaví na shromáždění obyvatel v městě Colac. Po projevu zamíří do auta. Vtom na něj domorodá žena z okolního zástupu, oděná do kůže z vačic a tradičně pomalovaná, ukáže „kostí prokletí“.

 Premiér se směje a mává davu. Mluvčí domorodců mu dá ale jasně najevo, oč jde. Pokud premiér nedá Austrálcům (Aborigincům) šanci, aby se o své věci starali sami, bude do dalších voleb proklet. Touha odplaty je stará jako lidstvo samo. Ale co když zákony dané země neumožňují vykonat spravedlnost? Pak nezbývá než obrátit se na bohy nebo různé duchy a doufat, že jejich prostřednictvím bude zlo potrestáno. Nastupuje prokletí osob, které se něčím těžce proviní. Lidé k tomu v historii používají různé způsoby. Některé jsou zvlášť hrůzyplné, jiné děsí tajuplností.

V Epoše 22/2015 si přečtěte o uhranutí, o římských tabulkách prokletí nebo o graffitech v kostele

 

…