Starý rozložitý muž se zastaví před bronzovou sochou ženy, klečící na kolenou a vztahující v zoufalém gestu ruce. Potichu k ní promlouvá, s dojetím ji hladí. Velikán Auguste Rodin se rozpláče jako malé dítě.
„Ve skutečnosti nemiloval nikoho jiného než vás,“ píše v roce 1932 obchodník Eugène Bloch, jenž byl kdysi svědkem tohoto výjevu, Camille Claudelové (1864–1943), autorce sochy nazvané Úpěnlivě prosící, která je součástí sousoší Zralý věk. Dala do ní tehdy celou svou duši. Na kolenou a ponížená sama kdysi vztahovala ruce k svému uměleckému vzoru a životní lásce, sochaři Augustu Rodinovi (1840–1917). On ji ale ze země nezvedl.