Časně nad ránem pospíchá kníže Václav na jitřní mši. Náhle v šoku vykřikne. Přiskočí k němu jeho bratr Boleslav a praští ho mečem do hlavy. Zraněný Václav sebere všechny zbytky své síly a srazí útočníka na zem. Boleslav zakřičí z plna hrdla: „Druhové moji, druhové moji, kde jste?“ Z úkrytu vyskočí jeho kumpáni a nebohého knížete přede dveřmi kostela dorazí.
„Bylť tento kníže Boleslav, smí-li se knížetem nazývati ten člověk bezbožný a násilný, krutější než Herodes, surovější než Nero…, …čímž si získal příjmení Boleslav Ukrutný, že se v ničem neřídil rozvahou ani rozumem, nýbrž všechno činil podle své libovůle a nálady…,“ nenechává kronikář Kosmas (asi 1045–1125) na českém knížeti Boleslavu I. (asi 915–967/972), řečenému Ukrutný, nit suchou. A není jediný. Za krutou a chladnokrevnou vraždu svého bratra Václava (asi 907–929/935) vstoupí do dějin s rukama od krve jako vyvrhel a násilník…