Pravé poledne. Dusno na vyprázdněné ulici by se dalo krájet. Vyparáděný pistolník se stetsonem na hlavě si odplivne a pak bleskurychle tasí naráz dva kolty, zavěšené proklatě nízko. Ozve se výstřel, protivníkovi odletí zbraň z ruky a hned několik mýtů o Divokém západě je na světě.
Představa a realita málokdy přicházejí ruku v ruce. Éra Divokého západu v dobrodružných románech a filmech možná uspěje u čtenářů, respektive diváků, historici se ale nad bleskurychle tasícími a přesně pálícími muži jen potutelně usmívají. Stejně jako nad davy nebožáků, prošpikovaných v pravidelných poledních přestřelkách olovem. Ve skutečnosti mají filmové westerny mnohem větší úmrtnost než celá historie Divokého západu.