Pro dospělé není život jen černá a bílá, žijeme v mnoha barvách. Pro dítě se však dělí na dvě poloviny – ženskou a mužskou. Od chvíle, kdy dítě začne vnímat, je pro něj otec zástupcem/modelem jedné poloviny lidstva. A pokud muž chce být skutečným mužem/otcem, musí být i „dobrým tátou“…
Role otce před 100 lety byla někde úplně jinde než před 50 a i dnešní tátové se se svými otci nemohou naprosto porovnávat. Žijeme v (jiné) době, kdy už díky výzkumům víme, že být dobrým tátou je životní role a hlavně věda.