Policisté se na sebe nechápavě podívají a pak, jako by byli zhypnotizovaní, vstoupí. Byt je malý, na stole leží nože, pilka a krvavé hadry. Dokonce něco, co vypadá jako odřezky masa. Tamara je shrne, jako by uklízela drobky po snídani.
Letní večer v petrohradském Kupčinu má svůj zvláštní odér. Je to směs pachu stojaté vody, asfaltu rozpáleného celodenním sluncem a něčeho, co se nedá úplně pojmenovat. 26. července 2015 se manželé Popovovi vracejí z procházky, míjejí panelák číslo deset na Dimitrovově ulici a zastavují se u požární nádrže, které místní posměšně říkají „rybníček“.
Voda je kalná, mastná, plná odpadků. Paní Popovová se znechuceně odvrátí. Její muž jen mávne rukou, ale pak se zarazí. „Počkej…, co je to tam?“
Z tašky trčí lidské chodidlo
Na hladině se líně pohupuje igelitová taška. Popov přistoupí blíž a v tu chvíli se mu stáhne žaludek. Z tašky trčí lidské chodidlo. Paní…