„Ještě kousek doleva, ať je pořádně vidět katedrálu,“ mávne rukou muž s mobilem v ruce. Rodinka se poslušně posune. Fotka se musí povést! Najednou se ozve srdceryvný pláč. „Já tam nepůjdu! Já se toho bojím!“ ukáže uslzený chlapeček nad sebe. Na zdi svatostánku na něj cení zuby podivná příšera…
Když se podíváte na gotickou katedrálu, pravděpodobně vás jako první zaujmou věže, vitráže… A také podivné bytosti visící na zdech. Mají tesáky, rohy, křídla nebo vyplazené jazyky. Nepůsobí zrovna přívětivě – a to je přesně jejich účel. Jsou to chrliče, chránící stavby před deštěm, ale také před démony!
K čemu jsou ty obludy?!
Z technického pohledu je chrlič praktická věc. Slouží k odvádění dešťové vody ze střech tak, aby nestékala po zdech a neničila omítky a zdivo. A protože středověké stavby často neměly klasické okapy, voda musela někam odtéct a tak se vedla ven ústy sochy, která ji „plivala“…