Mé oči už toho viděly dost, ale její obraz se mi vryl do paměti. Na tuhle dračici nikdy nedokážu zapomenout a bohužel jistě nejsem sama.
Vypadala jako z plakátu. Vlasy lesklé jako hedvábí, postava, co zastavovala dech, a úsměv, který sliboval všechno, jen ne dobro. Žila v našem městě, v domě s vysokým plotem a růžemi, co voněly až na ulici. Její život byl jako šachovnice. Každý tah měla promyšlený a každý člověk byl jen pěšák nebo královna, podle toho, jak se jí to hodilo.