Oheň byl odjakživa vítaným společníkem lidstva. Dobrým sluhou, zlým pánem a občas i prostředkem k zocelování duše i těla. Jako chůze bosou nohou po rozžhaveném uhlí.
Starodávná technika má za sebou několik tisíc let existence. První doložené záznamy pocházejí z doby zhruba 1200 let před Kristem. V minulosti i teď funguje ledaskde. V hinduistických oblastech Indie či Malajsie je součástí náboženských obřadů. Pro africké kmeny, stejně jako severoamerické indiány představuje léčebný ceremoniál. Jindy slouží jako zasvěcovací rituál, test odvahy a síly, popřípadě jako symbol přechodu do dospělosti. V Tanzanii si příslušníci kmene Wakimbu kromě žhavé procházky třou tváře hořícími větvemi, a někdy se dokonce ještě zahryznou do kusů doutnajících uhlíků. Členové kmene Kung, žijících v poušti Kalahari, zase přes uhlíky nechodí, ale rovnou tančí. V Japonsku je takový špacír při určitém rituálu…