Jako na něco, co ho maximálně obtěžuje, pohlíží anglický král Karel I. na parlament. Přece vládne z boží milosti, nepotřebuje někoho, kdo mu do způsobu panování bude neustále mluvit. Vystačí si s hrstkou věrných úředníků, kteří budou poslušně plnit jeho rozkazy. Jenže tak už to v ostrovním království dávno nefunguje…
Jemný, citlivý muž, elegán a gentleman. Kdyby nebyl králem, nejspíše by se prosadil jako úspěšný malíř. Jeho vzdělání v oblasti výtvarného umění je obdivuhodné. Osud tomu ale chtěl jinak. Karel I. Stuart (1600–1649) prosazuje absolutismus. Se svým dvorem, obklopen nejbližšími rádci, je v londýnském paláci Whitehall uzavřen jako v nějaké bublině. Zatímco se zde dodržuje přísná etiketa, na dámách se blyští šperky, muže zdobí navoněné krajkové límce, nemá monarcha nejmenší ponětí, co se děje za zdmi jeho sídla. Na okolní svět – potažmo parlament – si vzpomene, jen když…