Už je hluboká noc, když branou Ďáblického hřbitova projíždí nákladní auto. Zastaví až na konci areálu, kde na něj čekají dva zřízenci. Ti pak pod rouškou tmy začnou do připravených šachet házet desítky rakví. V některých jsou i tělíčka dětí, které se narodily vězeňkyním na Pankráci. Vše se děje bez pohřbu, bez jmen, v utajení…
K založení Ďáblického hřbitova dochází krátce před první světovou válkou, v roce 1912. Sloužit má jako nové ústřední pohřebiště pro hlavní město a jeho stavba podle kubistického návrhu architekta Vlastislava Hofmana (1884-1964) trvá dva roky. Hned na to se jeho půda začne plnit především padlými vojáky z fronty. Jako každý jiný hřbitov funguje ten Ďáblický až do druhé světové války.