Bylo mi jednadvacet a vymetala jsem všechny tancovačky a bály v širokém okolí, na rozdíl od Martina, který tanec srdečně nenáviděl.
Ten večer ale zrovna pršelo a on se s kamarády přesouval z lokálu do lokálu, jenže tam už měli zavřeno. Bylo teprve lehce po půlnoci a nikomu z party se nechtělo domů. Táhli městem, až přišli na to, že v jednom z kulturáků se ještě plesá. Po krátké slovní potyčce s pořadatelem, který poukazoval na jejich nevhodný oděv, se ocitli v poloprázdném sále, koupili si flašku a zvědavě se rozhlíželi po okolí. Tehdy se naše oči střetly.