Seděla jsem v domku prarodičů a vzpomínala. Najednou jsem uviděla známé brýle a nasadila si je. Vtom vešli do dveří babička i děda.
Za prarodiči jsem jezdila často. Neznala jsem hodnějšího a laskavějšího člověka, než byla moje babička. Dodnes mám před očima její poněkud zakulacenější postavu, točící se v kuchyni kolem sporáku.