„Živ buď Jiří, králi Čechů,“ křičí lidé radostně. 2. března 1458 je totiž na Staroměstské radnici zvolen za nového českého vladaře Jiří z Poděbrad. Když se o tom dozví stárnoucí Oldřich II. z Rožmberka, tvář se mu zkrabatí zlostí. Jiřího totiž z duše nenávidí a vede s ním dlouhé roky válku. Je to proto, že sám touží po české koruně?
Na bohatě zdobeném stole leží několik listin. „Ne, to nemůže nikdo poznat,“ špitá si Oldřich II. z Rožmberka (1403–1462) tiše pod vousy, když písemnosti prochází. Dokumenty, z nichž některé jsou opatřené královskou pečetí, totiž nejsou pravé, ale zfalšované. S výsledky práce své padělatelské dílny může být vládce rožmberského panství nadmíru spokojený. „Výborně,“ mne si Oldřich II. ruce. V honbě za majetkem a mocí se „sloup království a úd nejmocnější“, jak se českému šlechtici říká, neštítí ničeho. Papež Pius II. (1405–1464), který se s ním osobně zná, o…