Na hřbitově je nezvykle živo. Hroby se sice neotvírají, ale jsou vyzdobeny květinami a věnci, všude hoří svíčky. Mrtví totiž mají svátek.
Svátek zesnulých by neměl být o zavalení hrobů opulentními kyticemi. Spíše příležitostí zastavit se ve shonu všedních dnů, připomenout si ty, které jsme měli rádi, a možná se chvilku zamyslet i nad vlastní smrtelností. A v EPOŠE je to také čas připomenout si, odkud se Dušičky vlastně vzaly.
Mrtvé ctí Keltové i Řím
Svátek mrtvých existuje u různých civilizací od chvíle, kdy člověk uvěří v nesmrtelnost duše, napadne ho, že by se občas mohly vrátit, a usoudí, že by s nimi měl být zadobře. V našich končinách vychází z keltského Samhainu, který Keltové slaví na přelomu starého a nového roku, podle jejich kalendáře tedy 1. listopadu. Věří, že se té noci svět živých a mrtvých prolíná a duše zesnulých se nakrátko mohou vrátit do našeho světa. Na mrtvé…