Je krátce po poledni, když František Josef I. vyrazí na procházku po vídeňských baštách. U jedné z bran si všimne, že v příkopu cvičí vojenská jednotka. Císař přímo zbožňuje svou armádu a takové divadlo si nemůže nechat ujít. Opře se o nízkou zídku a s potěšením sleduje manévry pod sebou.
V tu chvíli na něj zezadu zaútočí neznámý muž s dlouhým nožem…
„Prosím Vás, drahá maminko, pro Boha mne nevolejte brzy zpět, protože bych se teď ve Vídni mohl jen kompromitovat, a uchovejte mne pro ty časy, kdy tam snad budu ještě moci něco vykonat,“ píše v květnu 1848 18letý František (1830–1916) dopis své matce Žofii Bavorské (1805–1872). Syn rakouského arcivévody Františka Karla (1802–1878) zrovna tráví čas u armády v Itálii a do revolucí rozbouřeného města se mu vůbec nechce. Nicméně tuší, že by už brzy mohl sehrát v zájmu habsburské monarchie významnou roli. A že by se klidně jednou mohl stát i…