„Naše manželství Aemiliana pořádně vystrašilo. Z něj se zrodil vztek a šílenství, které ho dohnaly až k tomu, aby na mne podal žalobu,“ říká Lucius Apulius na adresu strýce své ženy. Nový sňatek majetné vdovy se nikomu nehodí do plánu a obvinění z čarodějnictví se stává nejsnazším způsobem, jak se nežádoucího člena rodiny zbavit!
Obvinění z čarodějnictví nepatří k záležitostem středověku, jak by se na první pohled mohlo zdát. Velmi dobře ho znají už starověké civilizace. Již tehdy se stává šikovným nástrojem, jak se zbavit někoho nepohodlného nebo najít viníka za neúrodu, hlad, nepřízeň počasí nebo epidemii nemocí. Už druhý paragraf Chammurapiho zákoníku (vzniká v období asi 1800–1686 př. n. l.) v Mezopotámii mluví o zkoušce, při které osobu podezřelou z čarodějnictví svážou a vhodí do řeky. Soudci pak sledují, zda se udrží na její hladině. Pokud ano, má čarovné schopnosti. A s magií…