Šimon Běšín z Běšin ze starobylého vladyckého rodu se chápe brka a roztřesenou rukou se začíná svěřovat listu papíru s tím, co ho právě trápí. „Má klisna klepouchá a má žena poctivosti nemá,“ píše. S kulhajícím koněm by zřejmě nebyl problém, ale přiznal by se svým kumpánům k tomu, že nosí parohy, kdyby byl střízlivý?
„Pán veselý, dobromyslný, ctitedlný, hodovný a dosti štědrý.“ Takto popisuje Petra Voka z Rožmberka (1539–1611) rodový kronikář Václav Březan (asi 1568–1618). Mladší bratr rožmberského vladaře, pana Viléma (1535–1592), se na rozdíl od něj do politiky nehrne. Nestojí o honosné funkce u císařského dvora a při správě království, byť by se k nim jako příslušník jednoho z nejvznešenějších šlechtických rodů u nás jistě snadno dostal. To ale neznamená, že by byl nějaký pecivál. Naopak. Ve stínu nejvyššího purkrabího Českého království Viléma z Rožmberka vyrůstá oduševnělý muž s…