Několik poslanců omdlí, jiní se sice udrží, ale jsou zděšeni. Projev Jiřího Stříbrného se v květnu 1917 členům vídeňského parlamentu neposlouchá právě snadno. Popisuje v něm, jaká je situace v rakouských internačních táborech, a ostré kritiky se, tak jako vždy, ani trochu nebojí.
Jiří Stříbrný (1880–1955), Antonín Švehla (1873–1933), František Soukup (1871–1940), Alois Rašín (1867–1923) a Vavro Šrobár (1867–1950), tedy členové Národního výboru, budou později označeni za tzv. muže 28. října. Podílejí se totiž na vyhlášení samostatné republiky. Jejich představa, jak by k tomu mělo dojít, se však značně lišila od skutečnosti. „Co se to děje?“ je zaskočen Jiří Stříbrný, když lidé v ulicích začnou slavit. Dojde k tomu poté, co do redakce Národní politiky přijde z vídeňské tiskové kanceláře zpráva o Andrássyho nótě, jíž ministr zahraničí Rakouska-Uherska, hrabě Gyula Andrássy (1860–1929),…