Mezi zdmi pražského kláštera Na Františku pomalu kráčí stárnoucí žena. Narodila se jako princezna, která se mohla stát císařovnou. Vznešenost jí stále nechybí, ale teď už je zesláblá odříkáním a častým hladověním. Cítí, že se její čas naplňuje. „Kéž má duše nalezne po smrti spásu,“ přeje si. Na své tělo nemyslí. A přitom právě její ostatky se o pár staletí později stanou předmětem nekonečných debat.
Princeznin osud pohádku zrovna nepřipomíná. Anežka Česká (asi 1211–1282) se narodila českému králi Přemyslu Otakarovi I. (asi 1155/1167–1230) a jeho ženě, královně Konstancii Uherské (1180–1240). Už od malička na ni její otec pohlíží jako na výhodný nástroj sňatkové diplomacie. Jejím potenciálním manželem se má stát polský kníže, syn císaře, anglický král, i dokonce samotný římský vladař! Anežce se ale taková budoucnost nelíbí. „Stanu se nevěstou Kristovou,“ postaví si hlavu a vydává se…