Je to už pěkných pár století, co se ujalo lidové přísloví: „Proč by měl člověk umřít, když má na zahrádce šalvěj?“ Tato léčivá bylinka si obdiv a uznání rozhodně zaslouží. Vždyť její léčivé schopnosti jí daly i jméno.
Šalvěj lékařská (Salvia officinalis) se do světa začala šířit ze své středomořské domoviny. Zakrátko objevili její blahodárné vlastnosti ve starověké Persii, v Číně či v Egyptě, kde bývala spojována s věčným mládím a nesmrtelností. My Evropané jsme si na příchod šalvěje museli počkat až do 9. století, kdy se pozvolna začala usazovat v tehdejších klášterních bylinkových zahradách. V období středověku už se v kuchyni využívala se stejnou intenzitou jako třeba petrželka, šalvějový nápoj byl celá staletí předchůdcem kávy a čaje a blahodárné léčivé vlastnosti této byliny ji předurčovaly k zařazení mezi nejceněnější léčivky vůbec. Ostatně název šalvěje pochází z latinského…