Panovník s tváří skrytou pod helmicí se na zpěněném koni řítí vstříc soupeři. Turnaje se účastní tajně i přes papežův zákaz. Za několik vteřin mu protivníkovo dřevce projede hlavou a odsoudí ho navždy ke krutým bolestem.
Dlouhou cestu musejí urazit vojenské manévry, aby se od antických dob postupně proměnily v rytířská klání. O rozvoj soubojů, sledovaných veřejností podobně jako dnes vrcholné sportovní utkání, se zaslouží zejména Francie. Do Čech tuto dříve nevídanou zábavu přiváží Ojíř z Friedberka (†1253), dvořan krále Václava I. (1205–1253). „Ojieř klánie do Čech přinese, tiem chudobu v zemiu vnese,“ kritizuje Ojířovu snahu autor Dalimilovy kroniky. Touha po vzrušení a předvádění bojových dovedností ovšem středověkou společnost pohltí. Už za vlády Přemysla Otakara II. (kolem r. 1233–1278) dostává pořádání turnajů naplno zelenou. „A rozkázal synům svých pánů cvičiti se v začátcích…