Krátce po 23. hodině večer vytahují sluhové ze Starnberského jezera nedaleko Mnichova dvě bezvládná mužská těla. První je po předběžném ohledání zcela bez oděrek, zatímco na druhé mrtvole jsou patrné škrábance a hrozivá modřina nad pravým okem. O tom, co se dvěma nebožákům stalo, nemá nikdo nejmenší tušení. Nicméně tragédie vyvolává mezi lidmi značný rozruch…

Dne 7. června 1886 předsedá princ Luitpold Bavorský (1821–1912), strýc tehdejšího krále Ludvíka II. (1845–1886), tajné schůzi vlády, na které se všichni zúčastnění mají dohodnout na sesazení panovníka z trůnu. Do karet jim nahrává především rozmařilost jeho královské Výsosti. Zatímco lid – podle nich – živoří, Ludvík si z vybraných daní nechává stavět jeden nákladnější zámek než druhý. Nejen tento fakt vede Luitpolda k domněnce, že synovec nemůže být duševně zdráv, a tím pádem nemá u moci co dělat. Po dohodě se všemi přítomnými,