Ferdinanovi II. Medicejskému došla s rozmarnou snachou trpělivost. „Utíkáte od mého syna a já vám mám poskytnout vilu na venkově? Pokud vás někam pošlu, tak do kláštera!“ vybuchne. „Brzy byste litoval. Všechny jeptišky si otočím kolem prstu!“ odsekne vzdorovitě Markéta Louisa.
Takovou scénu zdi pařížského Louvru nepamatují. „Jste moje jediná naděje! Prosím vás, neposílejte mě do Florencie! Nebudeme šťastni!“ vrhá se Markéta Louisa Orleánská (1645–1721) k nohám krále Francie. Kurážná dcera intrikána z královské krve Gastona Orleánského (1608–1660) vidí v oblomení bratránka poslední šanci, jak se vyhnout svatbě s dědicem toskánského velkovévodství a zůstat volná pro své zbožňovaného Karla V. Lotrinského (1643–1690). Ludvíka XIV. (1638–1715) přivádí sestřenčino sebeponižování do rozpaků. „Dané slovo nelze zrušit,“ zvedá ji ze země. A proč by ho také rušil? Věrný rádce, kardinál Jules Maz…