Kvůli rodině jsem byla ochotná se třeba roztrhat. Pro mého manžela bylo ale vše málo! Vždy jsem si myslela, že žena musí držet rodinu, a tak ať se dělo, co se dělo, vždy jsem si poradila. Občas jsem nahrazovala i manžela.
S Otou jsme spolu už více než pětatřicet let. Vychovali jsme tři děti, které už dospěly a osamostatnily se. Můj muž je hodný chlap, ale nic moc neřeší. A tak jsem se vždy o všechno starala více méně sama. Věřila jsem ale, že mě má rád a je na mě pyšný. Jaký šok mě však čekal, když jsem slyšela, co o mně můj muž vykládá…