V naší rodině se prostě dobře jedlo. „Pojďme si osladit život,“ říkávala moje máma a vrhala se ke špajzce.
Rodinnou tloušťku komentovali moji rodiče s humorem. Táta tvrdil, že nám ty kilogramy sluší, máma dodávala: „No, jen ať všichni vidí, že se máme dobře!“ Jako malá jsem se tomu spokojeně smála, později mě smích přešel. Děti na mě volaly buřtíku. Rodiče radili, ať si z hloupého posměchu nic nedělám, neboť posměváčci jsou zakomplexovaní chudáci.