„To máš za to, že našemu pánu šálíš mysl, Žide!“ vykřikují útočníci, zatímco svou oběť zasypávají desítkami ran. Omráčeného vezíra pak dotáhnou na otevřené prostranství a za ruce i nohy jej hřeby přitlučou k dřevěnému kříži. Kromě něj dav berberských muslimů toho dne zmasakruje možná až tisícovku rodin z místní židovské komunity, která je v Granadě v menšině.
Soužití křesťanů, Židů a muslimů v Andalusii v období středověku bývá často dáváno za příklad osvícené, tolerantní a multikulturní společnosti, kdy pod patronátem většinových vyznavačů půlměsíce kvetl rozmanitý veřejný život plný míru a radovánek. „Podle mnohých badatelů je však tento obraz zkreslený… Spory o nástupnictví se často řešily silou… Na povstání v Córdobě bylo odpovězeno masovými popravami… Město samotné berberští muslimové vydrancovali a zdejší epochální knihovnu zničili,“ vyjmenovává důvody, proč středověký jih…