Z mrchoviště na okraji jihočeské vsi se ozývají výstřely. Je květen 1945 a místní se na vlastní pěst vypořádávají s těmi, kdo se za války přihlásili k německé národnosti. Ačkoli zde žijí věky a svým sousedům za celou kritickou dobu neuškodili, 14 tušťských občanů včetně dvou žen bylo nuceno vykopat si vlastní hrob. V něm pak všichni skončili s kulkou v týlu.
Tušť se nachází v oblasti zvané Západní Vitorazsko. Jde o malinkatý region, ležící na hranicích Česka a spolkové země Dolní Rakousy, který byl v roce 1920 připojen ke vznikajícímu Československu. Jeho východní (větší) část zůstala Rakousku, což do tohoto specifického regionu zaselo semínko nejistoty. „Vitorazané téměř 650 let žili v administrativním a mocenském rámci Rakouska… Žili zde po staletí, promícháni a prosyceni rodinnými a příbuzenskými svazky mezi oběma národy, takže pro většinu z nich bylo stěží možno říct: já jsem čistý…