Vykupuje otroky, boří šibenice, nenapravitelné zločince nechává nanejvýš zmrskat. Vlastnoručně lisuje víno a pod knížecím šatem nosí i při státnických jednáních žíněnou košili. Zkrátka světec. Přesně tak středověké legendy líčí českého knížete Václava.
Na legendy ovšem není z hlediska historické věrohodnosti zrovna spolehnutí. Co když byl Václav (asi 907–935), jeden z prvních českých panovníků, také jen člověk z masa a krve? „Oddával se hrám,“ připouštějí i starobylé texty. Proniká do nich také zmínka, že se kníže ve společnosti svých družiníků čas od času rád napil vína. To stojí v Kristiánově legendě, která vznikla někdy před rokem 994. Její autor měl mimořádně blízko k panovnickému rodu Přemyslovců, takže by mohl vědět, o čem mluví.