Když jsem Mirka poprvé uviděla, myslela jsem si, že to je blázen. Ještě ten večer mě ale přesvědčil o tom, jak moc je chytrý a okouzlující.
Mirka jsem potkala díky svojí kamarádce Blance. Pozvala mě tenkrát na svůj klavírní recitál. Seděla jsem v první řadě a obdivovala, jak se tak rychle může trefit do černobílých kláves.
Já sama jsem na nic nehrála, a moc dobře jsem věděla, že Blanka má svůj potlesk, který sklidila na konci svého koncertu, tvrdě vydřený. Zatímco ostatní děti ze základky se po škole věnovaly hrám a koníčkům, ona tři až čtyři hodiny denně seděla u klavíru a hrála…