Před továrnou v severočeském Svárově se shromažďují dělníci. Přišlo jich 2000. Třebaže jsou klidní, policie a vojsko dostávají příkaz zasáhnout. Vyrážejí s napřaženými bodáky proti demonstrujícím. Jeden z dělníků padá propíchnutý bajonetem na zem. Umírá…

Čtrnáctihodinové směny, nebezpečná práce s velkým rizikem úrazu, žádné jistoty! To je denní chleba dělníků v habsburské monarchii na konci 50. let 19. století. Sociální napětí roste a k protestům zbývá už jen krůček. Naštěstí rakouský parlament schvaluje v únoru 1861 ústavu, která přináší větší společenské uvolnění. Vznik spolků pak povoluje zákon č. 134 z roku 1867. Pro české dělníky je to dobrá zpráva. „Když byl tedy koncem roku 1867 vyhlášen v Rakousku nový zákon spolčovací a na jeho základě povolen v Praze první dělnický spolek Dělnická beseda v Karlíně, rozhodli se nejpokročilejší dělníci k akci,“ popisuje situaci historik Zdeněk