Když se naše dcera po třetím rozvodu znovu vrátila k nám domů, začala jsem přemýšlet, jestli jsme někde neudělali s manželem chybu.
Dům najednou zase voněl jejím květinovým parfémem a všechno se vracelo do starých kolejí. Když s tichým vzdychnutím položila poslední zavazadlo na podlahu svého dětského pokoje, otočila se na mě. Vypadala unaveně, ale zároveň zvláštně klidně. Žádné slzy, žádné zoufalství, které bych u ženy na konci třetího manželství očekávala. Dívala jsem se na ni a najednou jsem měla pocit, že své vlastní dceři přestávám rozumět.